“ … právě TEĎ“
Nedávno jsem nezávisle s několika svými přáteli řešila otázku, proč máme pocit, že čas teď tak hrozně letí. Shodli jsme se, že bychom potřebovali, aby den měl minimálně o tři hodiny navíc, abychom stihli všechno, co potřebujeme, co máme v plánu.
Napadlo mě položit otázku do prostoru, proč tomu tak je, a přišla jednoduchá a přesto geniální odpověď:
„Protože neprožíváme přítomný okamžik.“
A je to tak. Ztrácíme čas v myšlenkách na všechno budoucí, popřípadě minulé.
Vytěsňujeme TEĎ, takže čas, který právě TEĎ máme, přestává existovat. Žijeme napřed v povinnostech, které na nás čekají, tedy přeskakujeme přítomnost směrem dopředu.
Případně bloumáme v nezdarech, které už jsou dávno minulostí, takže naše TEĎ vymažeme tím, co už bylo, a přítomnost ztratila možnost nám věnovat svůj drahocenný čas.
Přeji všem co nejvíce času vědomě stráveného v přítomnosti, a ať je tato přítomnost tou nejbezpečnější, nejlaskavější a nejradostnější. Přeji Vám bohatství Vašeho TEĎ.