Uncategorized

O rovnováze. Dávejme, přijímejme, vyvažujme.

Časně ráno při probuzení – nebo spíše při neúspěšném pokusu znova usnout, se mi do hlavy vnukla myšlenka na to, proč (a nesměrovalo to cíleně ke mně, ale naopak to vzešlo při vzpomínce na mého kamaráda) některé záměry, které jsou i podpořené energií více lidí, nefungují. Proč se některá přání neplní? Odpověď přišla ještě dřív, než doběhla tato myšlenka s otazníkem na konci. Vlastně se tak nějak prolnula do mého vědomí a naprosto logicky zapadla.

Protože bychom rádi přijímali, ale nedáváme. Možná lépe řečeno nevyrovnáváme.

Jelikož svět kolem nás je shlukem energie, jelikož všechno kolem nás i v nás je tvořeno energií, je potřeba se zamyslet zejména nad energií, kterou dáváme a kterou sami svým přičiněním vytváříme a posíláme dál. Je spousta praktických způsobů a možností, jak projevit vděčnost, laskavost, i hojnost ve svých možnostech – ať už se jedná o pomoc druhému, o péči o strom, modlitbu, laskavost či lásku, projev hudbou, radostí, vstřícností, hezkým slovem, ale také o lásku a péči o sebe sama (vždyť jsme přeci plnohodnotnou součástí toho všeho kolem nás)… 

To vše je naše investice, náš dar a zároveň poděkování.

Tím vším my sami přispíváme na misku pomyslné vesmírné či boží váhy. 
 
Je to tak jednoduché. Představíte-li si dvouramennou váhu (která je mimo jiné symbolem spravedlnosti) a na jednu misku vah položíme něco, co bychom si přáli, standardně dochází k tomu, že na druhou misku vah se položí odpovídající závaží, abychom zjistili, jakou to něco, co si přejeme získat, má cenu. Jednoduše řečeno, jak je potřeba vyvážit do harmonie toto své přání, svou tužbu?

A teď může u mnohých z nás dojít k jisté vnitřní vřavě. Můžeme se cítit ukřivdění a možná i rozzlobení, ale také zmatení. Možná to hned nemusí dávat smysl, ale také se můžeme cítit dotčení, protože přeci děláme a dáváme tolik… Každý z nás svou jedinečností přispíváme k celku, a úkolem každého z nás je najít svou rovnováhu, svůj způsob vyrovnávání. I když máme pocit, že se tolik snažíme, tolik dáváme, dokonce napodobujeme jiné, kteří ten úspěch mají (a my ne), je potřeba si uvědomit, s jakou energií a esencí to děláme, jak se cítíme, co skutečně investujeme – do sebe, do druhých, do prostoru, ale také co je to ono, to nám vlastní, čím máme a můžeme přispět…

Děkuji za tuto ranní invenci, za dokonalost, kterou jsem pocítila s poslední tečkou tohoto textu, za toto dokonalé uvědomění.
Díky, díky, díky.

A ještě poslední dodatek. Uvědomujme si svou investici, svou energii. Nenechme jí minout naši misku vah tím, že bychom zbytečně snižovali hodnotu toho, co dáváme. Važme si toho, co vytváříme, kým jsme. Važme si svého kreditu.

S láskou, A.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *