Nech to být
Tak jako je ticho někdy tou nejlepší odpovědí, nejlepší reakcí je někdy žádná reakce.
Čím lépe pozoruji, tím lépe reaguji/nereaguji. A naopak.
Právě v reakci na nereakci máme možnost dokonale pozorovat našeho vnitřního raráška, jak se ze všech sil snaží, abychom se přeci jen rozčílili, přeci jen si vzali osobně to, co někdo řekl nebo udělal, abychom se politovali, zapojili se do energetického valu, něco řekli, „bránili“ se, a přirozeně to vše dál sdíleli s někým dalším, kdo se k našim emocím připojí a tím to celé umocní…
Malá výzva pro každého...
Nereagujme, když opravdu nemusíme. Často totiž musíme jen proto, že nás v tom podporuje náš vnitřní rarášek, naše ego, které chce mít poslední slovo, které má pocit, že bylo raněno, které se potřebuje prosadit, postěžovat si, vypustit hněv.
Zachovejme klid a vydržme, protože klid je jedna z věcí, kterou náš svět potřebuje. Zachováme-li klid, najdeme v něm svou výhodu, protože se tak snadno neztratíme v přívalu emocí. Najdeme také velkou moudrost, protože z klidné pozice máme mnohem lepší rozhled (i nadhled).
Předávejme si hezké věci, i kdyby to měl být „jen“ úsměv, „jen“ poděkování, „jen“ vlastní pozitivní energie, hezký pocit. A i to můžeme udělat právě v situaci, kdy je od nás očekáván protiútok. Můžeme být ten, kdo výzvu nepřijme, kdo nebude reagovat, a naopak kdo svým klidem navodí třeba právě úsměv nebo dobrý pocit. I kdyby „jen“ sobě.
V této souvislosti nemohu opomenout čtyři dohody Dona Miguela Ruize, které nám v zachování našeho vnitřního klidu budou velmi nápomocny (http://vzhuruzivotem.cz/ctyri-dohody/):
Nehřeš slovem
Neber si nic osobně ❤️
Neutvářej si domněnky ❤️
Dělej vše tak, jak nejlépe dovedeš ❤️
