Rozpřáhni sobě silou se po možnostech, které se skrývají v prostoru tvého působení.
Na každý pád tu nic není, co nebylo by možnost dokázat.
Nahlédni do skulin všeho dění, kudy prosvítá jas pochopení.
Vše obrátí se v čase tváří k tobě, když nepřestaneš naslouchat, a uzříš svitu méně oku patrnému, však duchu vlastnímu, co provází tě dnem i nocí, i ve vteřině rozhodnutí, která musíš udělat.
Jako struny harfy, ať hrají v souhře tvého bytí všechna zdání, kterých se můžeš chytit.
Poslouchej srdcem tento řád, a vybírej, co budeš hrát.“