Kde jsou naši andělé, když máme pocit, že nás opustili?
Naši andělé, průvodci, ochránci, tvoří energii, která se line kolem nás všech jako vůně. Je zajímavé sledovat všechno to dění, kdy se prolíná několik různých vrstev, možná lépe řečeno světů, časů, úrovní… Kdo ví, jak nejlépe to nazvat, a co vše by se dalo vypozorovat z tohoto hemžení a všehodění, pokud by člověk pátral dostatečně trpělivě.
V tomto roce jsme si měli možnost projít mnohými zkouškami, velkými výkyvy, někdo krizemi a pády. Možná někteří z nás měli pocit, že ho andělé dočista opustili, protože jeden nezdar střídal druhý, někde se vytratila láska, jinde peníze, někde směr a snad také naděje.
Když jsem položila do prostoru otázku, proč se tak děje, proč všechny ty překotné či dlouhotrvající propady, nezdary, …, přicházely ke mně zajímavé vjemy a informace, které mě zprvu mátly, ale mám pocit, že nakonec jsem přeci jen pochopila. Koho by toto téma zajímalo, pusťte se do čtení dalšího článku.
Ale teď se vraťme k andělům. Při nedávném ladění se mi ukázal obraz, kdy člověk docela bez síly podepírán anděly cosi potvrzoval. Bylo to, jakoby mu vedli ruku, protože on sám i jeho tělo bylo v mé vizi velmi slabé. Tento obraz vycházel z momentální životní situace, která by se snad právě dala pojmenovat jistou krizí, obdobím bez elánu, domněle snad také bez adekvátní odezvy na veškerou snahu tohoto člověka, … A přesto, že by se zdálo, že i andělé zapomněli, byli stále tady, a snad to právě byli oni, kteří pomáhali a pomáhají ráno vstát, zvládnou, byť s vypětím sil, celý den, a večer se vrátit domů, přečkat období dokončení něčeho, než přijde správné vnuknutí anebo čas na nový vzlet… Aniž bychom si to uvědomovali, třeba jsou právě oni tou poslední kapkou, která nám dává sílu ještě vydržet.
Kdo ví, jaké by to bylo, kdyby tady nebyli? Možná by vše bylo docela jinak, vzdali bychom se mnohem dříve, nezvládli spoustu věcí, spoustu věcí ani nezačali, kdyby při nás nestáli a třeba nás nevedli za ruku, neopatrovali nás a nechránili kolikrát nás samotné před sebou samými.
Zamysleme se sami nad sebou a pomozme našim andělům. Pomozme zpřístupnit naše energie, uvolnit tíhu a otevřít se lehkosti, andělskému vedení a koneckonců také vedení naší vlastní duše. Není to úplně jednoduché, protože na to většinou musíme přijít sami. Jsme to vždy pouze my sami, kteří můžeme dát důvěru, kteří můžeme věřit a začít tak lépe vnímat proud všeho, co se kolem nás děje. Čím dříve s tím začneme, tím dříve uděláme něco nejen pro sebe, ale také pro celý svět.
Věřte, že i nyní jste pod ochranou a i teď máte podporu svých andělů. Zkuste přijmout tu možnost, že už kolikrát zasáhli i ve chvílích, kdy jsme byli přesvědčeni, že si zrovna někde dávají kafe a zapomněli na nás.
A abych nezapomněla… Onen muž mi pár dnů zpět posílal pozdrav plný radosti, ze kterého sálala nová energie. Andělé to věděli, že se vše v dobré obrátí.
