Jsem vděčná
Dnes byl zvláštní den, který začal předcházejícím večerem, kdy mě můj velmi blízký člověk požádal o pomoc v těžké chvíli. Ač s jistou – avšak překvapivě nevelkou – dávkou obav, jsem souhlasila. Snad proto, že je to součást mého poslání…?
Dnes byl zvláštní den, kdy jsem po dlouhé době potkala člověka, nebo snad to něco málo, co velmi skromně připomínalo toho člověka, kterého jsem znala. V doprovodu s nemocí, která o sobě dala znát velice úderně, zde zůstalo pramálo života, ještě méně sil, ale o to více bolesti.
Dnes byl zvláštní den, kdy se o své prvenství přela lítost s vděčností. Už jen proto, že lítost není žádným darem, ničím, co by mohlo nějak pomoci, dalo úlevu, či řešení, jsem se rozhodla děkovat.
Děkovat za všechno, co je tak normální a přeci pro někoho tak vzácné… a to je život, zdravý život, silné ruce, klidný spánek, hluboký nádech a úlevný výdech, nohy, které kráčí bez bolesti, boty, které se rozpadnou, protože toho se mnou mnoho nachodily, hlava, která rozumí, a dorozumí se s mým tělem, hmat, chuť, možnost se najíst, napít, tančit, zpívat, malovat, dřít rukama, ušpinit se a zase se umýt, lehnout si a pohodlně vstát, prostě si pro něco dojít, vzít, zvednout, učesat si vlasy, uklidit, přečíst si knihu, anebo zkrátka i jen plynule mluvit… A jsem i vděčná za to, že mám dar podat pomocnou ruku, že mohu dojít někomu na pomoc.
Je toho nekonečně mnoho, za co můžeme být vděčni a jsem si vědoma, že vděčnost nezmiňuji poprvé, a nejspíš ani naposledy. Ale vnímám to tak, že vděčnost je zároveň jakousi svobodou, nebo možná křídly, která nás vynesou tam, kde máme možnost najít nový úhel pohledu, vzlétnout nad mraky… Současně vnímám vděčnost jako palivo, které dovolí zažehnout jiskru a nasměrovat energii správným směrem.
A závěrem...
Jsem láska, kterou v srdci máš,
jsem radost, kterou prožíváš,
jsem okamžik, který vzal čas,
jsem vždy přítomný hlas.
Jsem na tvé cestě úskalí,
jsem noc, co slzy zahalí,
jsem slunce, které z oblohy i v nitru září,
jsem výraz ve tvé tváři.
Jsem vůně, cit i strach,
jsem srdce, které bije na poplach.
Jsem tady, teď, v tu danou chvíli,
tak seber všechny síly.
Buď živ a prožij dar s okamžikem,
mluv, by slova laskavými byla,
dbej, by vášeň v tobě žila,
miluj, by lásku zažil jsi, a úsměv byl tvým zvykem.
Jsem jenom tvůj,
tak se mnou dobře zacházej,
hledej ryzost a svou víru neztrácej.
A klesneš-li, pak zase zpříma stůj,
jsem stále s tebou, pane můj.
Kdo jsem Já? To přece víš,
jsem život tvůj, a ptám se: čím mě naplníš?