Another Brick in the Wall?
Je to pár dnů, co jsem se v noci pro změnu probudila se zněním těchto slov: „We don´t need no education. We don´t need no thought control.“ Tedy „Nepotřebujeme žádné vyučování. Nepotřebujeme kontrolu myšlenek.“ Nedalo mi to, a ve tři hodiny ráno jsem si pustila známou píseň od kapely Pink Floyd a koukla jsem na celý její klip, který končí záběrem na zvonící telefon. Možná Vás napadne to samé, co mě… „The Matrix.“
The Matrix.
...Brick in the Wall.
...though control?
Písnička Another Brick in the wall zpívá o systému podrobených a nadřazených, o zdi, která dělí od svobody, o maskách, které jsou nám nasazovány a zcela překrývají naši přirozenost… O oné zdi vytvořené z nás lidí.
Sic vznikla jako reakce na režim v internátních školách, myslím, že se docela dobře hodí i pro to, na jakou zeď, stavěnou po dlouhá léta, jsme právě teď narazili. Nejedná se o zeď nesoucí jméno nějakého viru, ale zeď s nápisem „Co dál?“ Pokud se podíváme opravdu dobře, měli bychom na ní uvidět důležité vzkazy z historie lidstva. Ale také tam můžeme vidět spoustu děr, které podle mě neustále přibývají a kterými prosvítá světlo.
Je to světlo každého jednoho člověka, každé jedné duše, která vědomě tímto svým světlem, svým odhodláním, coby laserem, tuto zeď narušuje a rozkládá. Bez křiku, bez kladiv, bez ohňů, bez zloby.
To je dle mého nesmírně důležité, a v tom si dovolím se odlišit od způsobu osvobození se znázorněného nejen Pink Floydy v jejich klipu, ale použitého kolikrát v naší historii… To znamená vzdor, boj, vřava, chaos, ve kterém se mají šanci schovat ti, nebo snad TO něco, co tohle všechno spustí a spouští znova. Dle mého je důležité nesnažit se vytvořit protitlak, který nás zbytečně vyčerpává. Boj je něčím, co vyžaduje spoustu naší energie, kterou můžeme využít úplně jinak. Otloukat si pěsti do nekonečna o pevnou zeď, přece nedává smysl.
Dejme tomu, že se lidé probouzejí. Někteří už jsou vzhůru, někteří teprve procitají a někteří ještě tvrdě spí, protože to ještě potřebují dosnít.
A teď, prosím, neberte nutně tento příměr na ty S a BEZ. Platí to zkrátka pro nás, pro lidstvo. Snad mi dáte za pravdu, že probouzet někoho křikem nebo horlivým lomcováním zkrátka nemůže fungovat jako ten správný způsob probuzení, otevření očí a srdcí.
Nejsme sami.
Mějme na vědomí, že nejsme sami.
Pochybnosti o jednotě, která možná není tak dobře vidět, nás přitahují ke strachu, a tím pádem i k potřebě se bránit, mít připravené lokty. Anebo se podřídit… Ať už systému, nebo nařízením, cizí zlobě… Ale my skutečně nejsme sami a každý jeden z nás má možnost být tím, kdo svými schopnostmi, vědomostmi, ale také klidem a světlem může narušit zeď, přes kterou někteří ještě těžko dohlédnou. To, že přes ní nevidí, nebo jí dokonce podepírají, však nutně neznamená, že jsou špatní. I oni jsou součástí vývoje nás všech. Jedni pro druhé jsme příležitostí si něco uvědomit, někam postoupit.
Vzpomínáte si na sebejisté konstatování zástupce Matrixu: „Ale pane Andersone, jak chcete telefonovat, když nebudete moct mluvit?“ Jinými slovy – jak se chcete bránit, když Vám to znemožníme? Uvědomme si, že je to přece všechno jen program, uměle vytvořený systém, který nás chce přesvědčit, že něco nemůžeme, že jsme v pasti…
Takže poslední citace…“Nesnaž se ohnout lžíci… to, co se ohýbá, není lžíce, jsi to ty sám.“ Každý sám jste programátorem, tvůrcem, energií, možností, příležitostí. Vyzařujte tu energii, kterou si přejete přijímat. Podporujte tu realitu, kterou chcete žít. Dovolte si se nebát. Nemusíte nutně spadnout do stoky a žít v modrošedém světe za Matrixem (kdo film viděl, tak rozumí). Možná stačí jen opustit silný proud emocí a informací, a žít ve svobodném, barevném světě plném příležitostí prožívat radost. Uvědomte si, že ti, co se snaží určovat pravidla, jsou úplně stejní lidé, jako jste i Vy. Je to jen hrstka lidí, kteří za naší spolupráce vytvořili tuto fascinující hru, tuto podivnou hierarchii, kde jedni jsou nahoře a druzí dole. Není tedy sebemenší důvod, proč utíkat, bát se, podřizovat se, ale ani bojovat nebo se zlobit. Je to velká výzva k docela obyčejnému zastavení se, prozření, sebepoznání a spojení se. Velká výzva ke změně.
Všem jde přeci v naprostém základu o to, aby se cítil šťastný. A pokud máme všichni stejný cíl, můžeme se k jeh dosažení vzájemně inspirovat.
