Jeden „starý“ vzkaz
Včera večer, při úklidu skicáků, mi z přihrádky stolu vyklouzl papír, na kterém jsem objevila jeden nebeský vzkaz staršího data. Podle jiných zápisků, které se taktéž ukrývaly na tomto papíře, jsem si vzpomněla, že souvisel s jistým obdobím, které pro nás snad již pominulo. Nicméně mám za to, že jeho sdělení je nadčasové, a tak jsem se rozhodla ho předat dál i s onou časovou prodlevou.
„Nesnažte se předstihnout dobu. Vše podstatné včas vyjde najevo. Když strach zahalí Vaše srdce, zavíráte dveře novým průzorům. Přijímejte s povděkem vše, co můžete. Očista je na blízku a vše dobré si najde svou cestu. Kdo nevěří, či v hněvu setrvává, neumožní sobě postup blíž k lásce všeho jsoucna. Pozbude-li touha po hmotě jako výhře největší, duše budou osvobozeny od závisti a tíhy pozemské, jenž lidem až příliš často náleží. Nebraňte se změnám v sobě samých, nastavte dlaň, neboť pomoc tu je a bude. Já miluji, jakož i Vy dokážete milovat všechny své bližní, vše, co je součástí bytí, od nepatrnosti života až po majestátnost hor. Rozletu ať nic nebrání, neboť každý máte možnost ochutnat svěžest svobody ducha, lásku sebe sama a všech ostatních…
… Milujte a přijímejte, máte tu možnost, ten dar. Ať je Vaše příležitost Vaším ponaučením.“
Přestože se nejedná o zápis nijak dlouhý, obsahuje mnoho moudrých rad, které si dovolím na závěr shrnout/vystihnout těmito slovy:
trpělivost, vděčnost, důvěra, víra, odvaha, láska, svoboda, ponaučení, celistvost
Každé z těchto slov má svou úžasnou energii, a já Vám přeji, aby ve Vás jedno po druhém tuto energii rozeznělo, předalo Vám to pravé hluboké sdělení.
Já, A.
