Podněty, co nás okrádají o život
A jak tak žiju a spoustu věcí neřeším, čím dál lépe vidím, čeho všeho se vzdávám. Koukám, jak se lidi zlobí a řeší věci, které jsou nejspíš už dávno dané. Jak se zase dělí na skupiny a vzájemně se straší a zase k tomu mají nové důvody a příčiny, a přitom třeba vůbec nemají ponětí, že je to možná vše jen hra, kterou sledují, prožívají a hrají, namísto toho, aby spoustu věcí neřešili a prostě jen tak žili.
Náš svět je báječné místo plné podnětů a příležitostí. Plné příležitostí dávat lidem podněty, které jim kradou vlastní energii, vlastní cit a pozornost.
A tak se děje, že lidi často nemají energii na svůj život, protože jsou zahlceni vším tím povinným a návykovým. Často neudrží pozornost u toho důležitého, za co mohou být vděčni, a co by jim třeba právě tu energii mohlo dodat. Často necítí, co skutečně potřebují, po čem volá jejich tělo, jejich duše, protože nemají čas a energii se tím zabývat.
A proč to všechno?
Vlastně nemám zdání. Je to nejspíš naše cesta, kterou jdeme a kterou máme možnost změnit. Je to možná hra, kterou můžeme hrát, ale taky nemusíme. A jak tak žiju a spoustu věcí neřeším, koukám, kolik lidí už ta hra taky přestává bavit. A žiju s úsměvem vedle jedněch i druhých, protože od obou se můžu leccos naučit, všichni mi můžou něco dát a všem můžu zase něco dát já. A tak čekám, jak to všechno dopadne, a fandím prostě bytí a obyčejné radosti ze života a i tomu, že věřit v dobro má své kouzlo a sílu.
S láskou, A.
