Milým mužům
Tuhle mě velmi potěšilo psaní s jedním kamarádem. A pak jsem si zase vzpomněla na své poprvé zlomené srdce. Taky jsem prostřednictvím snu prožila po dlouhé době přátelské setkání s bývalou láskou a zrovna dnes vzpomněla na svého otce.
Člověk žalostně ztracený ve svém vnitřním vězeňském komplexu se nejednou postaral o slzavé údolí a dal mi možnost nastavit sobě samé zajímavé programy, které můj vztah k mužům více či méně deformovaly. Totiž – mě deformovaly. Podvědomé nastavení na zklamání hledalo zcela skrytě, za to velmi úspěšně ty správné okolnosti, které by mi ho dovolili prožít. Zklamání jednou, podruhé, …
Ale...
Díky člověku, pro kterého stálo za to se zamyslet a začít hledat jiné úhly pohledů, které nabídly možnost ony programy odhalit a začít měnit, se změnil i můj vztah k sobě samé a také k druhým.
Okolnosti se staly čitelnými, pozbylo cyklení se v dramatech a drásání starých ran novými příběhy.
A tak...
Milí mužové, děkuji Vám🤍.
Jste nedílnou součástí mého života, a já jsem za to velmi vděčná. Děkuji Vám za Vaši přízeň a laskavost.
Děkuji Vám za přátelství bez podmínek, za milá gesta bez očekávání, za shovívavost při mé nesmělosti, za obdiv při mém rozletu, za pochopení mého bláznovství, za smích při mých bouřlivých projevech a ticho při mém vyprávění.
Děkuji za zájem i lichotky, za potutelné úsměvy a komentáře beze slov. Děkuji za podporu a Vaši blízkost, děkuji za dovednosti a znalosti, které se mnou sdílíte. Děkuji za Vaši jemnost i sílu, kterou v sobě máte. Děkuji za bezpečí, které mi dáváte. Děkuji za pocit jedinečnosti, který, i díky Vám, cítím.
A přesto, že i tací jste prošli mým životem, kteří jste ranili, i Vás si vážím a děkuji, že jste kdysi svolili k této mé výuce. I díky Vám dnes vím něco víc o sobě a o tom, kým chci být.