Duše ne vždy umějí snést náš pozemský žal. Někdy je pro ně tak těžký, že se rozhodnou se nám vzdálit. A jsou to jak duše těch, kteří s námi žili a najednou odešli, protože nastal jejich čas, ale také těch, kteří se ještě nenarodili, a kteří na svůj příchod teprve/znovu čekají. Není to projev jejich lhostejnosti a už vůbec ne zbabělosti, ale zkrátka možnost se chránit a skutečně si dovolit to, co my tady ve svém fyzickém bytí často dokážeme jen stěží – prožít lehkost a čistou radost. Je to také jejich volba nás uchránit před ještě větším žalem, protože mnohokrát jejich snaha nás potěšit, právě třeba návštěvou ve snu, způsobí pravý opak.