V návaznosti jednoho s druhým jsem si vybavila včerejší rozhovor s mým partnerem, který vzpomněl na pana Karla. Pan Karel byl starý pán, kterého jsem několik let chodila navštěvovat do domova důchodců. Oba jsme se jednoho dne sešli jako úplní nováčci – já coby čerstvá dobrovolnice a on coby zcela nově přistěhovaný človíček. Přestože byl velmi zahořklý nad svým životem a prostředí, ve kterém strávil zbytek svého života, odmítal přijmout, vzniklo mezi námi přátelství, na které ráda vzpomínám. Co bylo ale důležité při včerejší vzpomínce, je jeho odkaz, kdy si posteskl nad tím, že jsme mladí, máme celý život před sebou, a že on ho promarnil tím, že se stále hnal za prací, že si život neužil, jak by chtěl.
A tento odkaz jsem chtěla předat dál mezi Vás.