Odevzdávejte, ale nevzdávejte se
Máme často pocit, že všechno musíme nést na svých bedrech, že všechno (nebo alespoň většinu toho, co se děje) musíme mít pod kontrolou. Často se namísto spánku trápíme závalem myšlenek a klesáme pod tíhou nejistoty i kvantem možností, které mohou nastat. Anebo se vzdáváme, protože úspěch, řešení či pomoc je zdánlivě v nedohlednu. Určitě ale každý jeden z nás v životě zažil alespoň jednou situaci, že se vše vyřešilo tak nějak samo, že nám do karet přihrála „náhoda“.
Všechno se může a má dít k našemu nejlepšímu dobru.
Možností, co se může stát, je nepřeberné množství, ale pro nás je důležité, abychom věděli, že všechno se může a má dít k našemu nejlepšímu dobru. Umožníme-li, aby se náš život vyvíjel s touto vírou (či faktem), dostáváme příležitost si nechat pomoct, nechat k sobě přijít opravdu to nejlepší.
Naše představy o tom, jak by co mělo fungovat, jak by se co mělo vyvíjet, se však mohou s tou správnou možností a příležitostí, která na nás někde čeká, podstatně lišit. Chtě nechtě, je dobré si přiznat, že nevíme všechno, a často dokonce ani to, co je pro nás nejlepší.
Čas je údajně nejlepší lékař, ale já ho znám také jako báječného učitele. Z naší člověčí perspektivy ho kus uběhne, a pokud jsme dostatečně otevření, máme možnost vidět, že věci, které jsme si přáli, se formují, dějí, plní, anebo se děje ještě něco mnohem lepšího, co by nás „tehdy“, kdy jsme si tolik zoufali, ani nenapadlo.
Stačí skulinka volného prostoru, aby se věci děly, aby energie mohla proudit, a k tomu naše schopnost důvěřovat a přijímat.
Já i Vy, my všichni můžeme s čistým svědomím a klidem odevzdávat. Komu? Andělům, Bohu, Vesmíru, … To je ten prostor, ta energie, která je ochotná dávat, plnit, léčit.
Udělejte si svůj rituál a odevzdávejte a také přijímejte. Posílejte do prostoru vše, s čím si nevíte rady, vše, z čeho máte strach, co Vás tíží, a poděkujte za pomoc, za vyřešení, za harmonii, za to nejlepší, co může nastat.