Tato slova kdysi poznamenala jedna má známá. Ač se můžeme bránit, že nemáme dost síly, čas, náladu, příležitost, směr, … s obrovskou pravdou, kterou v sobě nese toto sdělení, se (dovolím si tvrdit za sebe) dá jen těžko polemizovat.
Snaha totiž v našem kontextu nese spoustu ALE, která nás stále vrací zpátky, nebo vůbec nepustí vpřed.
To, že se rozhodneme něco zkrátka udělat/dělat, třeba i v podobě „pouhé“ víry, tedy se rozhodneme něčemu věřit, neznamená, že občas neškobrtneme. Ale znamená to „rozhodl jsem se a učím se.“ Překonáme-li možnou prvotní reakci našeho ega, pochopíme úzasný náboj slov „nesnaž se, prostě to udělej„.