Dobré ráno, kolektivní vědomí.
Dnes ráno jsem se probudila s tokem myšlenek o kolektivním vědomí, o našem podílu na tom, co vnímáme, co přijímáme a co vysíláme, … Když jsem se pokusila tyto své myšlenky převést do psaného slova, napadala mě spousta otázek (Jaký je podle Vás náš svět? Cítíte se v bezpečí, v hojnosti a míru, nebo…?), stále to však nebylo ono, to správné, co bych chtěla/měla napsat.
A tak mě jednoduše napadlo obrátit se na anděly. Jako první přišel vzkaz prostřednictvím těchto karet: Naděje, Pomoc andělů, Bezpodmínečná láska, Rovnováha, Skok do neznáma a Synchronicita
„Naděje“, která by v nás neměla nikdy uhasínat,
„Pomoc andělů“, která tady vždy byla a je,
„Bezpodmínečná láska“, která řeší mnohé, a které máme možnost se učit a procítit ji každý den našeho života,
„Rovnováha“, s jejímž nastolením potřebujeme občas pomoci, a bez které je náš život, ale také svět zbytečně komplikovaný a chaotický,
„Skok do neznáma“, který zkrátka někdy musíme udělat, abychom mohli přivítat, začít a zažít něco nového,
a nakonec má milovaná „Synchronicita“, která nás vrací zpět k naději. Pokud dáme důvěru, že se věci dějí přesně tak, jak mají, mohou se takto dít v náš prospěch a pomáhat nám na naší cestě. Máme naději, že za pomoci andělů a s láskou v našich srdcích může přijít čas rovnováhy. Tak se nebojme skočit a vnímejme ony malé i velké synchronní události, které k nám přicházejí jako podpora, jako odpověď na naše otázky.
Po těchto nádherných kartách přišla ještě tato věta:
„Nastavit dlaň znamená věřit, že pomoc je možná.“
Připomněla mi dřívější vzkaz, který možná už znáte…
„Nesnažte se předstihnout dobu. Vše podstatné včas vyjde najevo. Když strach zahalí Vaše srdce, zavíráte dveře novým průzorům. Přijímejte s povděkem vše, co můžete. Očista je na blízku a vše dobré si najde svou cestu. Kdo nevěří, či v hněvu setrvává, neumožní sobě postup blíž k lásce všeho jsoucna. Pozbude-li touha po hmotě jako výhře největší, duše budou osvobozeny od závisti a tíhy pozemské, jenž lidem až příliš často náleží. Nebraňte se změnám v sobě samých, nastavte dlaň, neboť pomoc tu je a bude. Já miluji, jakož i Vy dokážete milovat všechny své bližní, vše, co je součástí bytí, od nepatrnosti života až po majestátnost hor…„
„Rozletu ať nic nebrání, neboť každý máte možnost ochutnat svěžest svobody ducha, lásku sebe sama a všech ostatních. Milujte a přijímejte. Máte tu možnost, ten dar. Ať je Vaše příležitost Vaším ponaučením.“
Děkuji za toto připomenutí, které jsem v tehdejším článku shrnula těmito slovy:
„Trpělivost, vděčnost, důvěra, víra, odvaha, láska, svoboda, ponaučení, celistvost.“
Nevím, jak Vám, ale mně i dnes tato slova dokonale zapadají a je asi jen na nás, do jaké míry se jimi necháme inspirovat.
Do třetice jsem zalistovala svými automatickými kresbami a našla jednu s názvem „Mír a východ slunce pro celý svět.“ Myslím, že dokonale zobrazuje sílu a energii kolektivního myšlení.
Zapojme se všichni tím nejlepším možným způsobem do toho, co vnímáme, přijímáme, vysíláme a tvoříme. Proměňme beznaděj v naději, nastolme rovnováhu ve svých životech, věnujme pozornost tomu krásnému, a co je v našich silách udělat lépe, to udělejme.
Jsem ráda, že mi bylo tímto krásným způsobem připomenuto, že spíše než se strachovat o ztrátu mé svobody, mám myslet, dýchat a žít jako svobodná bytost, tak nejlépe, jak to jen dovedu a jak jen to je možné. Takto mohu vysílat nejen do svého okolí, ale také do kolektivního vědomí to, co si skutečně přeji, ne to, co ve mně vzbuzuje úzkost a obavy.
Děkuji, pokud se ke mně přidáte.
Já, A.
