Andělé a Universum,  Vzkazy

„Pandořina skříňka byla otevřena. Je čas spolehnout se na svůj instinkt.“

9 prosince, 2021 /


Výňatkem ze vzkazu datovaného 26.11. si Vás dovoluji přizvat ke dvěma nebeským sdělením. Slova prvního z nich na mě působí jako pomyslný zdvihnutý prst, ale snad je to také proto, že my lidé jsme se naučili až příliš často reagovat na minutu před dvanáctou, na projev bolesti či nepohodlí, na hrozbu, namísto obyčejné pohnutky probuzené v srdci, motivované radostí… 

A tak ho prosím přijměte jako přátelské gesto dobromyslného nebeského učitele.

„Zastavte svou pýchu před pádem. 
Nastavte mír jako společnou cestu i cíl. Pýcha vlastních přesvědčení vytváří propastná rozdělení. Nač o pravdu vést pření? Pravda se skrývá v pochopení. Ne v podrobení se převaze něčích sil, ale v jednotě, co život umožnil a člověk téměř zatratil. Jednota soucitem a srdci spojená, co netlačí na kolena nikoho z vás. I nastal onen čas zvednutým prstem uzřít tyto věky, neb zrychlil se tok řeky, která nahání vám strach rozsahem své síly, a je na vás, abyste pochopili, co Vám ta řeka přináší. Vaše zraky jsou v křivdě a boji o vítězství, které stojí přímo před Vámi, avšak nevidno jest. Najděte stopy té cesty, ze které nechali jste se svést.“

„Pandořina skříňka byla otevřena. Je čas spolehnout se na svůj instinkt.“

Při otázce, v jaké souvislosti, zazněla jednoduchá odpověď: „Ve všech.“
 
Vlastně to dává úžasný smysl. Pokud nevíme, co je správné, jestli A nebo B, jak dál, … náš instinkt, či intuice nám pomohou vybrat tu správnou volbu, najít tu správnou cestu i odpověď. Totiž tam, kde dáme prostor intuici, tam se vracíme do prostoru důvěry. A aby se Vám lépe hledalo, naslouchalo a také důvěřovalo, připojuji docela čerstvý vzkaz z dnešního rána.

„Vše, co se děje, je příležitostí prozřít. Proniknout mlhou starého nánosu nevědomí a bolesti, prohlédnout světlem vděčnosti, prožít okamžik usmíření a pochopení, dotek naděje a prohloubení. Vše, co se děje, dává možnost uvidět výsledek mnoha neznámých, které se skryly v zapomnění a v převlecích mnoha věcí, lidí, dění. Teď i v tomto mžiku, co oko nepostřehne a rozum pohltí do černé díry podmínek a hodnocení, i teď je ta správná chvíle zastavit se prost proudu všeho okolního běhu, a poznat jedinečnost v prázdnotě, která je naplněna vším, co potřebuješ uzřít, procítit i pochopit. To je onen boží klid.“

A docela na závěr něco opravdu božského:

„Vezmi esenci lidského a božského a vznikne Bůh na Zemi.“

Amen. S láskou, A.