Jak jsem se zase jednou nenudila
Ten den začal naprosto tradičně, řekla bych. Dostala jsem na hlídanou kocoury a slepičky, jelikož našinec se odjel rekreovat do nedalekých lázní. Je dobré svěřit Vám zajímavost, a to takovou, že vždy, když našinec někam odjede, něco se přihodí. Skutečně neotřelá rodinná tradice, na kterou se dá spolehnout.
Při ranní návštěvě kocourka bytového jsem zaznamenala v pokoji vůni nového nátěru, ale pomyslela jsem si, že tak jde asi cítit nová kočičí podestýlka… Po několika minutách ranního tulení a hraní s kocourem, jsem však uslyšela podivný pravidelný zvuk… jako když něco kape, nebo co… Vběhla jsem do kuchyně, kde jsem se div nepřizabila na plovoucí podlaze, která dnes skutečně plavala.
K mému úžasu ze stropu celkem intenzivně kapala voda na několika místech a uprostřed krásné nově opravené a vymalované kuchyně se zcela nezvykle nacházel rybník. Doplavala jsem až k lince, abych zjistila, co vše je zatopené, a s vděčností nad zdejší velkou zásobou ručníků, jsem jimi kuchyň i kuchyňskou linku hojně vystlala. Zašla nakrmit kocourka venkovacího, taky naši slepičí partu a zatopit, přičemž hlava měla lehce vychladnou, aby byla schopna tuto výzvu řešit.
Únorové dychtivé a mokré počasí zkrátka způsobilo odtok vody ze střechy přímo do domu. Jednoduše řečeno upadla taška zrovna v místě, kde po střeše odtékala voda do spodního okapu. Pátráním po technických zákoutích domu jsem se dopídila ke gumovým střením taškám, které byly schované v garáži pro všechny případy. Zlatého bludišťáka tomu, kdo je zachoval. Pak to už chtělo jen trochu obratnosti pro vyšplhání se na střechu garáže a dotud k místu činu. Ale jelikož mám z dřívějších časů bohatou praxi se šplháním po stromech, byla to hračka.
A závěrem? Nečekejme, až nás něco nakopne k akci, buďme akční, žijme a radujte se z toho, co máme a co všechno můžeme, protože život stojí za to žít (i trochu bláznivě).
.