Smrt je pouhým závojem mezi tady a tam
Téma odcházení ve smyslu konce pozemského života je i pro mě stále tématem, u kterého nevím, jak se zachovám, až se s ním znovu setkám v bezprostřední blízkosti.
Několik let poté, co odešla má sestra, jsem s její smrtí smířená. Neznamená to, že by se ve mně nenacházela stále touha ji skutečně fyzicky obejmout, ale to, že jsem přijala možnost, že zkrátka to, co se stalo, mělo nějaký důvod, že ona sama si tuto cestu vybrala.
Následující řádky Vám přednesou pohled z nadzemského prostředí. Jsou pokračováním článku s názvem Poučí se lidé? Andělé si nejsou jisti.
„Ti, jenž mají odejít, odejdou, tak jest jejich volba, a nic nemění se ani slovy, která kolem plynou v hojném počtu. Kdož si zvolil svou cestu, tou půjde, ať se děje cokoliv. Víra (zde ve významu vnímání toho, co se děje) je pohým povrchem paměti, která je tak hluboko skryta v člověku. Ta paměť je cosi, cos zvolil sis každý pro sebe. Měníš-li ji v průběhu života, je to právo tvé i každého jiného člověka. Délka života jest odvíjena od rozhodnutí a dospívání tvého vědomí a nasycení poznáním na této zemi.“
Z namená to, že ten, kdo prozří, ten musí brzy zemřít? „Nikoli. Ach, zase ten lidský strach. Lidé nesmí se báti být moudrými a uvědomělými. Toto není měřítkem k délce života. Ale tam kdesi hluboko, pokud zvolili si, že takto je učení dostatečné, mohou se vrátit tam, odkud se vzal jejich život, a odkud zase znovu vzejdou.“
Otázka smrti je stále tak bolestná. Bolestná pro nás, lidské bytosti, které se neumíme smířit a rozloučit se s tím, co máme rádi. „Ano. Mít rád je krásné spojení.“
Řeknete mi něco k smrti? „Smrt je slovo plné obav a zármutku. Pro člověka je jako ostnem v srdci, ledovou krou ve tmě. Avšak smrt je pouhým závojem mezi tady a tam.“
Jak lidi ukonejšit? Je to vůbec možné? „Je to možné asi jako cokoliv jiného. Nelze utěšit toho, kdož není připraven, nebo nežádá si toho.“
Rozumím tomu. Ale lidé, kteří jsou čerstvě plni žalu či strachu, by útěchu potřebovali, a přece je tak těžké najít, co útěchou má být. „Není zde jednoznačná odpověď. Každý musí najít tu skulinku, kde žal se mění na pocit míru.“
Andělé drazí, je pro tuto chvíli nějaká informace, nějaký vzkaz, který je vhodné předat? (Cítím dobrosrdečné úsměvy, kdy přítomné bytosti přemýšlejí, jakou radu nejlépe předat, jelikož je toho mnoho, co bychom měli znát. A pak pokračují…)
„Lidská srdce jsou něčím nádherným, ale jsou tak málo naplněna láskou a vděčností. Pocit radosti, který se od srdce může rozlévat do širokého okolí, cítí málokterý člověk. Řekni jim, že lehkost nemusí být tak těžká.“
„Lehkost nemusí být tak těžká.“
Děkuji, Já, A.