Návštěvy a hovory z jiných míst
Spontánními zážitky všemožných energií se to kolem mě, díky Bohu, poslední dobou jen hemží. Připadá mi to zázračné a mnohdy dojemné, někdy taky legrační, i když v jednom takovém případě by se mnou jistě nemohla souhlasit jedna z mých koček.
Duše, která se toho dne rozhodla navštívit náš současný domov, i přes své nejlepší úmysly, svou nadšenou energií div nepřivodila mé kočce infarkt. U stropu v rohu vedlejšího pokoje bylo něco, co nikdo kromě ní neviděl, ale bylo to zkrátka tam a nahánělo jí to hrůzu. Po čase zbytečného váhání a dumání, jsem si pod toto místo jednoduše sedla a vyslechla si vzkaz. V momentě předání tohoto vzkazu člověku, kterému patřil, se energie duše v tomto prostoru rozplynula. Má kočka po strašidelném zážitku, který v ní vyvolávalo to cosi v rohu u stropu, mohla zase v klidu usnout.
Snad den či dva na to se opakovalo něco podobného, ale už ne z takovou přemírou energie. Má kočka sice i tentokrát stále upřeně hleděla do onoho stejného místa na stropě a byla opatrná, ale i přes evidentní přítomnost někoho dalšího neprojevovala strach. Byla to tentokrát duše dítěte, respektive duše, která nyní v roli miminka chtěla sdílet s milovanou bytostí něco pro ni velmi důležitého.
Bývají to i velmi jemná upozornění, kdy zašeptá někdo z neviditelného světa. Proud jemného, ale přesto citelného tlaku skrze jedno ucho až jakoby druhou stranou ven, už vím, že znamená: „mluvím na tebe“, nebo „jsem tady“, a tedy pro mě příležitost, být součástí něčeho tajuplného a úžasného.
Jedním z takových zašeptání bylo například konejšení babičky, věnované vnučce, kterou chtěla podpořit, když to potřebovala. Jindy připomenutí se přítelkyně, že na svou „pozemskou“ kamarádku stále myslí.
Přítomnost jiných energií, nebo snad bytostí, jsme (včetně koček) přijali u nás doma jako něco přirozeného. Je zajímavé pozorovat, jak kočka sedí a sleduje pohyb toho, co normálně vidět není. Nemyslím si, že všichni tito si potřebují promluvit, nebo předat vzkaz. Zkrátka jen procházejí, nebo se možná drží někde, kde jim je fajn. Možná čekají na vhodnou chvíli na poklábosení si. Jsou to také mí andělé a průvodci, jejichž přítomnosti si nesmírně vážím a za jejichž pomoc a rady jsem vděčná každý jeden den svého života.
V dalším psaní, pokud budete chtít, se s vámi ráda podělím třeba o legrácky s televizí, která se sama zapíná, a dalšími tajuplnými zážitky nejen z místa, odkud právě píšu.
S láskou, A.
Další příspěvky na toto téma: